Když lékař ta slova vyslovil, jako by se v místnosti zastavil čas. Alině se zatočila hlava, přestože nehybně ležela.

Amikor az orvos kimondta azokat a szavakat, mintha megállt volna az idő. Alinát szédülés fogta el, pedig mozdulatlanul feküdt.

Před patnácti lety můj bratr pohřbil svou ženu… A pak zmizel. Jako by se vypařil — ještě dřív, než květiny na jejím hrobě stačily uvadnout.

Tizenöt évvel ezelőtt a bátyám eltemette a feleségét… Aztán eltűnt. Mintha egyszerűen köddé vált volna — még azelőtt, hogy a síron a virágok elhervadtak volna.

„Vezmu si právě tento vůz,“ řekla žena klidně znovu. Její hlas byl pevný, bez jediného zaváhání — jako by v té větě nesla tíhu celého svého života.
Když lékař ta slova vyslovil, jako by se v místnosti zastavil čas. Alině se zatočila hlava, přestože nehybně ležela.
Amikor az orvos kimondta azokat a szavakat, mintha megállt volna az idő. Alinát szédülés fogta el, pedig mozdulatlanul feküdt.